Můj samovolný potrat

Potratila jsem na začátku těhotenství (v 6.tt), kdy miminko odešlo spolu s hematomem v děloze . Sdílím svůj čerstvý příběh jako ukázku, jak se dá s potratem mentálně a emočně pracovat. Některé ženy mi daly zpětnou vazbu, že je to inspirující příběh, který by mohl ulevit i ostatním ženám, které prožívají něco podobného.

Pokud si procházíte něčím podobným, vřele doporučuji knihu Duše miminek. Najdete v ní mnoho informací, které vás můžou uklidnit, navézt nebo dodat naději. Pokud se vám dlouhodobě nedaří otěhotnět nebo jste zažila několik potratů a jste z toho už unavená a zoufalá, můžete se zúčastnit ženských konstelací, na kterých tyto zkušenosti a témata citlivě řešíme.


Těsně před otěhotněním jsem s vynikající kinezioložkou Šárkou Hlavičkovou zažila odblok pomocí SRT na naši ženskou rodovou linii a program odmítnutí (dítěte, sebe, života). Jak se tento program projevoval v mém životě jsem popsala podrobněji tady.


Jak jsem otěhotněla

Po uvolnění starých programů jsem během několika dní měla pocit, že si už povídám s dušičkou miminka, na které jsme byli s manželem už připravení. Říkala mi (chcete-li intuitivně jsem cítila) , jaká bude, až se narodí. Už nechtěla přijít na svět s pocitem, ze není přijímána. Vše, co mi duše říkala, jsem zpracovávala a když jsem vnitřně přijala to, jaká naše druhá holčička bude, otěhotněla jsem. Toto celé trvalo asi 14 dni.


Hematom a krvácení v těhotenství

Jenže plod se v děloze neuchytit dobře, kousek se od děložní sliznice odloupnul, to místo se zalilo krvi a vznikl hematom. Občas jsem špinila, ale neřešila jsem to, dělo se mi to i při prvním těhotenství. Zároveň jsem měla pocit, že mé tělo si pořád jaksi neuvědomilo, že jsem těhotná a v pravidelném cyklu se začalo připravovat na menstruaci. Začala jsem víc špinit a lehce krvácet, objednala jsem se proto v 5.tt k doktorce. Ta mi objevila hematom, o kterém jsem dosud nevěděla. Doporučila mi ležet a kromě utrogestanu taky homeopatika Arnicu Montana. Přijela jsem domů a lehla do postele. Načetla informace o hematomu a zkušenosti jiných žen, emočně mě to uklidnilo. Arnica některým pomohla, tak jsem ji dala šanci. Zkusíme a uvidíme. Nejsem nadšenkyně homeopatik, ale starší dceři pomohly v období panických strachů, které po x měsících najednou přestaly.


Změny na energetické, mentální, emoční a fyzické rovině

Za 3 dny jsem začala víc krvácet. Mám pocit, že to bylo způsobené tou Arnicou, protože nic jiného jsem nebrala a odpočívala jsem. Pak mi bylo zkušeným homeopatem řečeno, že Arnicu plošně nedoporučuje, že se vždy dává s ohledem na zdravotní stav člověka. Celou dobu jsem krvácení vnímala tak, že krev čistí dělohu. Že sice na energetické úrovni došlo ke změně, ale na té fyzické se ještě děloha nestihla vyčistit od stop toho, co jsem doteď žila. Že s krví z mého těla odchází energetické stopy na děloze. Velmi očistná zkušenost, i přesto, že jsem měla obavu o to, co se děje s miminkem. Celou dobu jsem komunikovala s dušičkou. Opět mi od ní chodilo hodně informací. Chtěla se cítit absolutně přijímána od všech nás tří. Tak jsme s ní mluvili, posílali ji lásku. Zkusila jsem na ni postoj: je to tvoje volba, jestli se k nám chceš narodit, jsme tomu otevření. Ale neprošlo to, opravdu potřebovala, abychom si ji sem k nám přitáhli. Vyznělo to jako role oběti, která se vzdává se síly a vůle. S pomoci kamarádky Karolíny (moc ti znovu děkuju!) jsme se zaměřily na uvolnění starých křivd. Vnitřní napětí polevilo, krvácela jsem ale dál. Snažila jsem krvácení zastavit a hematom zmenšovat pomocí rukou (práce s reiki) a vizualizací, ale vůbec to nešlo. Jen na chvíli mi pomáhal zklidnit bolavý podbřišek dotek manžela.


Karma a úkol duše

Po vyřešení vztahu mezi mnou a dušičkou následovalo léčení ženství. Měla jsem pocit, že si naše dcera tahá na sebe vše těžké a bolavé, čím si ženské pokolení kdy prošlo a cítilo. Zažívala jsem různé intenzivní pocity, občas viděla útržky událostí z dávné minulosti. Možná čistila naši ženskou rodovou linii, události a emoce zakódované v mé DNA. Nepátrala jsem podrobněji. Co mě zaráželo od začátku těhotenství bylo to, že jsem měla pocit, že mi teče po nohách krev, že potrácím. Musela jsem se občas zkontrolovat, jestli mi krev opravdu neteče – netekla. Nechápala jsem, proč zrovna toto mi chodí, když jsem nic takového u prvního těhotenství neprožívala.


Když jsem nad tím bádala hlouběji, viděla jsem, co vše patří k údělu ženy: dávat život, ale taky jej brát. Strach o to, jestli jsme dost dobré ženy (umíme otěhotnět a porodit zdravé děti), pak je nakojit a udržet je naživu...S tím souvisí pocity viny, nedostatečnosti, nesebedůvěry,...všechny ty pochyby a bolesti z přijetí sebe jako ženy, tvůrkyně života, to k nám ženám patří a před tím neutečeme, i když se rozhodneme děti nemít.

Jak jsem se cítila

Děloha dál pracovala, cítila jsem bolesti na levé straně i levý vaječník mě bolel. Levá strana z pohledu psychosomatiky odkazuje na ženskou energii/archetyp ženy v nás.

Kromě únavy a bolestí podbřišku jsem se cítila fyzicky dobře. Psychicky jsem se už od začátku těhotenství cítila jinak. Byla celá zjemnělá, přecitlivělá, měla jsem problém dotahovat věci do konce, organizovat, nechtělo se mi dělat vůbec nic, jenom jsem byla. Přitom jsme měli na pořadu dne spuštění ženských kruhů a zveřejnění nového on-line kurzu Umění štěstí. Měla jsem toho tolik naplánovaného, ale přešla mě veškerá chuť a energie, když jsem otěhotněla.


Navíc jsem už cítila povahu miminka, protože jsem zažívala pocity a emoce, které běžně neznám a nefunguji podle nich. Jsem poměrně splachovací a často u mě platí jedním uchem tam, druhým dovnitř. Najednou jsem byla hodně citlivá na slova a různé situace ve mě dlouho doznívaly. Muž mě v některých situacích vůbec nepoznával a nechápal, proč se chovám úplně jinak než dřív. Každopádně v průběhu týdne, kdy jsem se dozvěděla o možnosti potratu, jsem měla čas jej přijmout jako jednu z možností. Neobviňovat se, nelitovat, prostě jsem to přijala tak, jak to je. Co se má stát se stane a je to pro největší dobro všech zúčastněných. A jako každá jiná situace nás přichází něco učit...takže co to má naučit mě?


Je to tady

V pondělí ráno, v den, kdy jsme s mužem oslavili 4. výroční od seznámení, jsem se zhruba ve 4 ráno probudila a šla na záchod. Hematom se odloučil a odešel, byl poměrně veliký. Hodně se mi fyzicky ulevilo. Zatím jsem nevěděla, jestli s sebou strhl i plod. Vrátila jsem se do postele a konečně jsem mohla pomocí reiki a vizualizací léčit své tělo. Do té doby to opravdu nešlo a nejsem v tom nováček. Tělo na reiki hned reagovalo a čím dál víc se mi ulevovalo, bolest byla menší a menší. Posílala jsem si do podbřišku lásku a důvěru. Důvěru v sebe, své tělo a hlavně v život. Děj se vůle Boží. Vše je jak má být.


Pár hodin jsem se prospala a ráno mi bylo opravdu dobře. Po dlouhé době jsem se cítila zase jako já, sama sebou. Měla jsem chuť tvořit (ta souvisí právě s druhou, sakrální čakrou a sídlí v podbřišku), napsala jsem 3 články a dva si předchystala. Od začátku těhotenství jsem takovou energii neměla.


Po vyloučeni hematomu jsem přestala krvácet. Večer jsem si dala Mumio, které urychluje hojení a když jsem se trochu zase rozkrvácela, kapla jsem si dračí krev do vody, ta mi pomohla a krvácení přestalo. Druhý den ráno jsem jela na kontrolu a čekala, jestli s hematomem odešlo i miminko. Ano, odešlo. Byla jsem z té zprávy zaražená, ale na druhou stranu to byl nejpravděpodobnější výrok vzhledem k tomu, jak jsem se cítila opět sama sebou. A měla jsem několik dní čas na to se s tím srovnat a přijmout ji. Rozloučila jsem se s dušičkou, resp. jsem ji řekla, že se brzy tady zase uvidíme. Vrátila jsem se domů a zpracovávala smutnou novinku. Objala jsem svoji dcerku a jenom jsme spolu byly tady a teď, spolu.


Jak jsem se cítila pár dní po potratu?

Ulevilo se mi, po fyzické i psychické stránce. Ano, byla jsem smutná, ale s přijetím se ta bolest stala málo vnímatelnou. Cítím důvěru v život a že až bude čas, otěhotním znovu a tentokrat to bude v pořádku. Cítím vděčnost. Jsem ráda, že jsme si uvolnili karmická pouta a jsme volnější, svobodnější. Jsem vděčná za tuto zkušenost. Byť to bylo krátké, ale o to víc intenzivní a až neuvěřitelný zážitek. Trvalo to skoro 6 týdnů, z toho 4 vědomě. Některé duše a děti k nám přichází očistit naši dělohu, aby se to další miminko mohlo narodit úplně v pořádku a už s jinými životními úkoly. Děkuji ti, Liliano, žes tohle pro mě udelala ty ♥️


Osobní zkušenost vydá za mnoho knih

Když jsem se rozhodla, ze budu pracovat s ženami a pomocí konstelaci jim ukazovat cestu k sobě a léčit nemožnost otěhotnět, porodit, kojit, léčit zkušenosti s potraty a dalšími potížemi, přišlo mi na mysl, že něco z toho potřebuji sama zažít, abych byla autentická v tom, co předávám dál. Vědomě jsem si vytvořila tuto zkušenost, abych si mohla vyzkoušet, jak s tím umím pracovat já sama. I tak vypadá může vypadat cesta, když stojíme ve své vlastní sile a jsme tvůrci svého života.

Na památku jsem si od Lucie Kubů objednala panenku. Protože přesně takto, jako jemnou vílu, jsem Lilianu vnímala.