Už se vám stalo, že jste zkusili meditovat a ono to k ničemu nevedlo? Meditujete často, ale necítíte výsledky a změny? Přijde vám to nějaké ploché, bezduché, těžkopádné, nevýrazné, plytké, neefektivní?
Je mnoho druhů, způsobů a vůbec pohledů na meditaci. Pro někoho je meditace malování nebo jiné výtvarné řemeslo, pro někoho může meditativně působit práce. Nebudu ve výpisu zabíhat do detailů, protože to by bylo na několik knih, které už dávno existují. Zde se pro snadnější vysvětlení zaměřím na takovou tu nejvšeobecnější představu spojovanou s meditací - tedy když si člověk sedne do pozice "Budha" nebo "jógína", ztiší a chce meditovat vsedě nebo vleže, zaměřením své pozornosti a mysli.
Důvody, proč meditace nefunguje
Může se stát, že vás meditace například vede k tomu, abyste se dostali do prožitku nějaké situace nebo stavu. Jenže když se do něj dostanete, zjistíte, že vás to emočně někam vede. Vy se tomu celí odevzdáte, pláčete, dovolíte si křičet, dovolíte si říct všecko, co vnímáte. A pak skončíte a přijde vám, že k žádné změně nedošlo? Že vás to jen emočně vyčerpalo, ale úleva nepřichází? Přitom máte ale pocit, že jste následovali vedení meditace poctivě?
Důvodů pro neúspěch může být několik (hranice těchto kategorií se stírají, berte to jako příklady toho, jak kdo k meditacím přistupuje a tím si jejich blahodárný efekt může blokovat):
NÁROKY - Může se stát, že máte určitou představu o tom, co meditací chcete získat a jaký výsledek (např.míra uvolnění) je pro vás akceptovatelná. V takovou chvíli na sebe kladete zvýšené nároky a meditace pak podvědomě probíhá tak, že sami nad sebou stojíte jako pedant, který neuzná jiný výsledek než ten nejlepší, nebo jen nad určitou úroveň úspěchu. Máte nastavenou laťku a cokoliv spadá pod ní pro vás není relevantní. Vlastně pak jdete po kvantitativním, měřitelném výsledku. Existuje pro vás jenom absolutní úspěch a nic mezi. Položte si otázku: Jakou mám nastavenou laťku? Co je pro mě přípustné a co není? Mám na sebe nároky na to, jak na mě má meditace působit a jaké intenzity uvolnění chci dosáhnout, abych si mohl/a teprve uznat, že to stačí? Kam až se nutím dojít? Od jakého výsledku jsem teprve ochotný se považovat za úspěšného/úspěšnou a jaké ostatní úrovně ignoruji a neakceptuji?
v kleci OČEKÁVÁNÍ - Mohli jste se někde dočíst, jakých úžasných výsledků lze meditací dosáhnout a co všechno jde meditací změnit. Pak se může stát, že si chcete polepšit finančně nebo pracovně nebo v osobním životě. Najdete si třeba i různá svědectví o tom, jak takových výsledků lidé dosáhli a řeknete si, že to zkusíte taky. Vždyť je to jen abstraktní, je to hra, to nemůže nikomu ublížit. A tak jdete, meditujete a máte pocit, že si všechno krásně postavíte podle sebe a své představy. Meditace skončí, vy jste spokojení s tím, jak jste si to hezky nastavili a pak vrátíte do každodenního života s očekáváním toho, jak to bude hned znát. Jenže první den zjistíte, že to není tak úplně zřejmé. Není to tak rapidní rozdíl. Řeknete si, že to asi nakonec nebude hned. Tak sebevědomě pokračujete a čekáte dále, hledáte ty posuny a ony nepřichází a nepřichází. Nakonec se dostanete do bodu, kdy vám dojde, že žádné změny nenastaly a naštvaně na meditace zanevřete. Položte si otázku: Co vlastně o meditaci víte? Proč jste se k meditaci uchýlili? Co se vám v životě nedaří? Jaký byste chtěli rozdíl v tom, co vás k meditaci dovedlo? Proč chcete rychlé změny ve svém životě? Máte jiné nástroje ve svém životě, jak tyto situace a stav změnit? Nechce se vám vynakládat úsilí činy?
vynucená ILUZE - Je podobná jako očekávání. Jen s tím rozdílem, že jakmile se vrátíte z meditace do každodenního života, tak se přesvědčíte o tom, že se ty změny odehrávají a veškeré své zkušenosti otáčíte a interpretujete je jakožto důkazy těch obrovských změn. Jedete na vlně toho, že o čem sám sebe přesvědčím, to se přeci děje. To je přeci kontrolování mysli. To je přeci kontrolování mé reality. Jedná se však o nedokonalou sugesci, pod jejíž slupkou narůstá tlak toho popření. Může vyústit i ve zdravotní potíže, protože jakmile nevnímáte sebe a své signály, zprávy vám začne vysílat i tělo - více se tímto zabývá psychosomatika, o které si můžete přečíst zde. Do této formy může patřit i jistá forma "sluníčkářů", kteří jsou přesvědčení, že tím, že se budou obklopovat věcmi, které někdy někdo označil za vysokofrekvenční, tak odvrátí stíny a budou žít světelně. Vytvoří iluzorní svět připomínající pohádku a jejich okolí snadno tuto iluzi cítí. Položte si otázky: Co ve svém životě nechci vidět? Před čím se skrývám? Od čeho utíkám? Před čím zavírám oči? V čem potřebuji pomoc? Co je na mě moc? Co bych doopravdy potřeboval? Za co se stydím? Co je pro mě těžké si připustit?
škatulkující PŘEDPOKLAD - Týká se toho, jak si myslíme, že meditace probíhá. V hlavě je stěžejní předpoklad toho, "Jak něco má být" a tomu uzpůsobíme celou zkušenost. Dojde k určité míře sugesce podobné jako v předchozím bodě iluze, nicméně zde se jedná o dvojí přístup, kdy jedna vaše poloha násilně formuje do "dokonalé představy" a ta druhá je uvězněnou obětí, která nesmí ani pípnout, že něco neštimuje. Určitým způsobem je to násilnický vztah, často skrytý pod slupkou sebenenávisti. Meditace pak probíhá tak, že pokud máte dojem, že byste měli vidět obrazce, nutíte se vidět obrazce. V případě, že je ale nevidíte, jste na sebe naštvaní a dáte si to náležitě "sežrat". Můžete například předpokládat, že úspěšně meditovat dokáží vysoce osvícení lidé a berete pak svou schopnost vhledu jako jakési měřítko vaší osvícenosti. Meditace se pak může míjet účinkem proto, že je pro vás jen prostředkem jakési vaší velikosti a důležitosti. Ve své větší podstatě jde o to, že hledáte uznání a meditace nebo duchovní témata pro vás můžou představovat abstraktní a velmi subjektivně prokazatelnou osobní hodnotu. Položte si otázky: Co mě k meditaci opravdu vede? V čem selhávám? Co bych rád ve svém životě dělal? Co mě baví? Co bych dělal mnohem raději? Od koho očekávám uznání? Komu se chci zavděčit? Kdo mi ukřivdil? Pro koho chci být důležitý? Jaké hodnoty na sobě dokážu sám/a nalézt? Jaké hodnoty, si myslím, že bych měl/a splňovat? Co naplňuje mě? Co by dělalo šťastným mě?
horlivé VELKÉ OČI - V tomto případě je pro vás cílem meditace např. vyřešení nějakého traumatu, ale chcete to hned. Chcete velký skok. Chcete velký výsledek. A přitom se jedná o změnu, ke které vedou menší kroky. Ale vy byste chtěli celou cestu přeskočit a být s tím už hotoví. Zavdáte si velké sousto. Nechce se vám čekat, nechce se vám pomalu, nebo máte třeba už pocit, že máte na to nějaké velké trápení ukončit. Podstatou neúspěchu v tomto případě je, že váš cíl je pro vás ještě daleko. Leží mezi tím cílem a vámi více kroků, kterými potřebujeme projít, a když se soustředíme jen na tu poslední metu, skončíte pak v propasti, protože tak daleko nedokážete v tu chvíli skočit. Může vám pak připadat, že se nehýbete, že ničeho nedokážete. Když přitom by stačilo brát si menší sousta. Položte si otázky: Kam tak spěchám? Co mám pocit, že mi uteče, když to nevyřeším hned? Cítím se v nějaké oblasti méněcenný? Je na mě něco už moc a nechci si připustit, že se mě to týká? Co vás unavuje? Co se ve vašem životě moc táhne? Zkusili jste to téma pustit? Zkusili jste nový úhel pohledu na daný problém? Bojíte se zranění, které byste v procesu nemuseli unést? Bojíte se, že dělání menších kroků by vás mohlo zastavit? Bojíte se, že menší kroky by vás mohly vrátit o krok zpět?
Co k neúspěchu vede
Ze všech výše zmíněných vychází jedno pojítko - kontrola. Ta může vycházet ze strachu, z ambicí, z mocenského ega, nízkého sebevědomí, aj.
Vlastně se děje to, že sice máte pocit, že meditujete, ale určitým způsobem pořád držíte nad dějem kontrolu. Máte pocit, že musíte aktivně meditaci a její průběh usměrňovat, aby pro vás měla smysl.
Meditace je ale o tom nechat být. A naučit se jen být. Jakmile se podaří tento stav natrénovat a dokážete se do něj dostávat, bude o vás i o vaše téma postaráno. Jedná se o odevzdání té kontroly, což je velmi děsivé. Ale zároveň jediné účinné. A kdo medituje ví, že praxe je právě o tom nejprve nechat být.
Co znamená "nechat být" v praxi?
Nechat být postupně vše, co se vám bude zjevovat. Zpočátku může okolní dění rušit. I to je potřeba přijmout jako přirozený chod světa a nechat to být. Můžete najednou slyšet všechny zvuky okolí, které vás budou z klidu vyhazovat. To je také v pořádku, i zvuky je třeba přijmout jako přirozeně se vyskytující. Takto akceptujte jednu vrstvu za druhou, jeden vjem za druhým, až se dostanete k samotným myšlenkám. Těm nejde zabránit, stejně tak jako proudění ničeho kolem vás i ve vás. Nelze zastavit život, vše je energie a hýbe se.
Takže co dělat s myšlenkou? Jak nechat něco takového být? Tak, jakmile si jich všimnete a jak se vám budou jevit, tak je jen pozorujte a nechejte je projít kolem, nechejte je zas odejít. (V řízených meditacích se často přirovnávají k mrakům, které plují nenuceně na obloze a přeskupují se, objevují i odcházejí.) Jde o to, abyste myšlenky nerozvíjeli. Jakmile myšlenka přijde, můžete si ji představit jako lísteček, který držíte v ruce a pustíte ho a koukáte na něj, jak lísteček padá na zem nebo odlétá ve větru. Můžete si představit, že je vidíte jako titulky ve filmu, nebo jako kostičky cihel lítající nad hlavou.
Je přirozené a může se stát, že vás některá myšlenka vtáhne a vy ji rozvinete. To je vše v pořádku. Jakmile si toho všimnete, tak to prostě jen znovu pusťte. Nikdo tady není od toho, aby stopoval vaše "chyby" při meditaci. Meditace slouží tomu, abychom zpomalili a vypouštěli. Není to závod. Nejde uspět nebo neuspět. Někdy lze vypustiti lépe a někdy hůře, tak to prostě je. Ale dá se tento přístup trénovat a meditace pak slouží jako nejlepší odpočinek a relaxace, jaká může být.
Dodává nadhled právě proto, že přestanete všechny trable držet v hrsti a na chvilku je osvobodíte, čímž osvobodíte i sebe z jejich sevření. Energie se zase rozproudí a vy můžete s jasnější hlavou najít řešení, a nebo si můžete i uvědomit, že nadále toto řešit nechcete a prostě se k tomu už nevrátíte. Má to pak různý průběh.
Meditace pak funguje proto, že probíhá bezpodmínečně, vytratí se násilí a tlak na to, jak věci chceme. Protože vesmír ví, co chceme, a my tomu stojíme v cestě tím, že si hrajeme na bohy. Když si na bohy hrajeme, nejde jimi současně i jen být. A o tom je to bytí. Když jen jsme (k čemuž meditace slouží), pak se uhneme tomu vesmírnému proudění a přestaneme být překážkou tomu, co chceme, aby se událo. My si totiž pleteme svou úlohu. Když chceme něčeho dosáhnout či něco změnit, máme pocit, že to musíme uchopit a dotlačit to tam, protože jsme moc často slýchali, že "bez práce nejsou koláče", "kdo chce kam, pomozme mu tam" a "s pílí nejdál dojdeš". Meditace nás vede k tomu, abychom prohlédli těmito vrstvami a viděli vše jasně. Nechat vše přijít. Naše cesta, kdy jdeme něčemu naproti, se pak děje z naší podstaty. Jsme aktivní ve chvíli, kdy to vychází z nás přirozeně, a tím se pak dostaneme do “FLOW”, ve které dovolujeme, aby se vše událo svým způsobem. Tím nejlepším a nejrychlejším způsobem a možnostmi, o kterých třeba nemáme ani tušení.
Takže pokud se rozhodnete meditovat proto, abyste něčeho dosáhli - naučte se to téma nechávat být. Tím ho propustíte z vašich pout, z vašich omezení, a dovolíte tomu najít nejrychlejší cestu úspěchu. Dosáhnete tak výsledku tím, že věci pustíte na svobodu. I v Malém princi to vychází jasně: "Když něco miluješ, pusť to na svobodu. Když se to k Tobě vrátí, je to Tvoje. Když ne, nikdy to Tvoje nebylo." Co není naše, to nepřinutíme naším být. Takže se nebojte, že tím, že to pustíte, se toho vzdáte a ztratíte to. Vy ve své podstatě ani nemůžete toužit po něčem, co by vám dávno nenáleželo. Jsme na cestě zhmotnění, nejde minout. Naše genetické nastavení nám neumožňuje chtít něco, co by nebylo naše. Jde o náš rozum, který se tomu staví do cesty a má pocit, že si to vše musíme vzít. Když přitom stačí být s tím v souladu. Trénujte. :) O tom, jak se stát svobodným tvůrcem, hovořím zde. Koho zajímají genové klíče a naše biologická nastavení, klikněte zde.
Koho by zajímalo, jak přirozeně dokázat velké změny ve svém životě, čtěte zkušenost a náležitosti kvantového skoku v článcích zde (odkazy po zveřejnění doplním.)
Existuje více druhů meditací
Existuje i mnoho definic, ale účel je zprvu stejný - vypustit. (Nápadně se to podobá slovu "odpuštění", ale o tom někdy jindy.) Spojit se se sebou. Přijímat a proudit.
Můžete tak využít buď řízené meditace - většinou se jedná o audio záznam, ve kterém vás někdo meditací provází (tzv. řízené nebo vedené meditace). Jsou na různá témata. Mohou obsahovat vizualizační techniky. Co si dokážete představit, to můžete přivézt k životu a manifestovat. Na youtube jich je mnoho.
Nebo jsou meditace neřízené, prostě meditace. Můžete si pustit nějaký relaxační podklad, využít opět nějaké audio z youtube, kde jsou tvořené i jako frekvenční, kdy je na určité frekvenci ovlivněn i vibrační potenciál, který vám pomůže dostat se do určité hladiny vědomí.
V neposlední řadě ale meditativní funkci splňuje vlastně vše, co "jen děláte", resp. u čeho "vypnete". Tedy i sport, například běh, jízda na kole, plavání. Může to být jakékoliv umělecké zaměření, které neuchopujete hlavou, takže např. když se necháte unášet hrou na hudební nástroj, zpíváte, tancujete. Kreativitě se meze nekladou. Každého "zmedituje" něco jiné. Objevujte sebe a své relaxace. Ono nakonec nic neuteče. Protože čím více máte pocit, že něco musíte, tím více to znamená, že je to jen váš pocit lapenosti v něčem a o to více to potřebujete vypustit a najít v tom opět nějakou lehkost. Potřebujete se nadechnout!
Dech je úžasný nástroj. Jakmile ucítíte, že se znovu v něčem objevuje úzkost, přimějte se zhluboka dýchat, prodýchat to. Ne to vyřešit, ale jen se fyzicky znovu okysličit. I to je meditace. Může to být klidně jen pětiminutovka mezi pracovními schůzkami, ale udělá zázraky. Přeji mnoho úspěchů s bytím. Karol