Psychosomatika u dětí

Jsou vaše děti často nemocné? Mají zkažené zuby i přes poctivé čištění a nejezení sladkého? Čím je to způsobené? Oslabenou imunitou, školkou, geny nebo...? O tom, že každá nemoc má svou psychickou příčinu, mluví a dokazuje psychosomatika. Té se dnes věnuje víc a víc pozornosti, takže máme mnoho důvěryhodných zdrojů, do kterých můžeme nahlédnout, pokud u dětí řešíme opakované a dlouhodobé nemoci.


Na konci článku najdete má doporučení na autory a knihy, které s tématem souvisí a mohly by vám pomoct při hledání konkrétních odpovědí na nemoci vašich dětí. Spolu s nimi najdete i metody, které můžu doporučit k řešení zdravotních problémů dětí i dospělých.


Doporučuji tento článek číst v neutrálním emočním nastavení a vyhnout se tak pocitu viny, že jste vy, partner nebo prarodiče udělali/děláte něco špatně. Můžete to zkusit vzít jako informaci, kterou vám dítě sděluje anebo jako výzvu, co a jak ve svém životě měnit, abyste byli všichni zdraví.


Fakta západní medicíny


Začneme základními fyzickými faktory ovlivňují naše zdraví. Známý německý lékař a psychoterapeut Ruediger Dahlke shrnuje výsledky posledních výzkumů. Kromě stravy a způsobu života jako takového hrají na našem zdraví velkou roli i těhotenství, kojení, porod a samozřejmě zděděné geny.


Vliv mateřského lůna zasahuje i generaci vnoučat. Děti jsou už od počátku svého života řízeny na jedné straně projevy svých předchozích zkušeností a na straně druhé dědičným materiálem rodičů. Ruediger Dahlke

Strava a životní styl se dá změnit poměrně snadno. Jenže co s tím, když jste v těhotenství měli komplikace, z porodu máte trauma vy i dítě a nebo se kojení nedařilo? Znamená to, že je vaše dítě do konce života odkázáno na to, co se stalo a co už nedokážeme změnit? Prozradím to dopředu – řešení existuje!


Pokud řešíte geneticky zděděnou nemoc, můžete to lépe pochopit v tomto článku. A protože věda ukazuje, že naše pokožka se obnovuje každý měsíc, buňky výstelky žaludku se mění každé tři dny, buňky v oku každých 48 hodin, jaterní buňky každých 6 týdnů a kostní buňky každé 3 měsíce, získáváme naději, že defacto neexistují nevyléčitelné nemoci (odvážné tvrzení, že?).


Emoce a nemoce


O tom, co je to psychosomatika, píšu v samostatném článku. Doporučuji si ho přečíst pro plné pochopení tohoto článku, protože zde zmíním jen pár základních informací.


Současná psychosomatika přichází s tvrzením, že naše emoce zásadním způsobem ovlivňují fungování našich orgánů, provázejí fyziologické procesy a jsou zodpovědné za naše zdraví.


Hovořit o psychosomatice u dětí, znamená nahlédnout na systémovou propojenost celého kontextu všech osob, které patří do daného rodinného systému. Jiří Kučírek, Psychosomatika a děti

Je potřeba zdůraznit, že každý z nás jsme jiný, cítíme jinak intenzivně a taky se odlišně chováme. Co je pro někoho snadné, je pro druhého neuvěřitelně těžké. Někdo velmi silně prožívá některé události, jiného se to emočně ani nedotkne. To je vidět zejména v rodinách s více dětmi – každé je jiné, prožívá, reaguje, komunikuje,...a taky je na tom zdravotně lépe/hůře. Je důležité to přijmout, protože tím, že vy to máte takto a druhý zase jinak, neznamená, že to má někdo víc nebo míň správně.


Nemusíme tomu, kdo, co a jak cítí, dávat nálepky a hodnotit (podle našeho žebříčku vnímání a přesvědčení). To, že je vaše dítě často nemocné, neznamená, že je to špatně. Je to jenom vodítko, abyste pochopili příčinu a případně změnili sebe a prostředí, ve kterém s dítětem žijete.


Dětská nemoc jako emoční jazyk těla


Výzkumy v oblasti psycho-neuro-imunologie dokazují, že negativní myšlenky, přesvědčení, postoje a emoce oslabují nervový a imunitní systém a způsobují různá onemocnění. Dítě cítí EMOCE, ale nemá MOC měnit situace, které v něm vyvolávají strach, úzkost a další negativní pocity. Děti tak reagují NE–MOCÍ.


Dětské potíže, které se stávají základem nemoci, se vyznačují tím, že se s nimi děti nejsou schopny samy vyrovnat jinak: jde o očekávání, jimž nemohou dostát, nebo „zlé“ pocity, jejichž vyslovení není v daném rodinném prostředí možné. Hans Hopf, Když děti často stůňou

Naše děti reagují na:

  1. Vlastní emoční zážitky

  2. Prostředí a vztahy, ve kterých žijí

  3. Potlačené a podvědomé emoce rodičů, příp. prarodičů, pokud s nimi žijí

  4. Rodovou zátěž


Každý zážitek v nás nechává emoční otisk. A ten je o to intenzivnější v prenatálu a prvních letech našeho života. Americký psychoterapeut Arthur Janov ve své knize Prvotní otisky píše, že "novorozeně pravděpodobně cítí víc, než kdy později v životě bude cítit – má plně otevřené senzorické vnímání, což mu umožňuje reagovat možná nejcelistvěji za celý život. Dokud se neotupí a emočně neuzavře, naučí se nebýt tak citlivý, popřít samo sebe, své potřeby."


Emoční otisk předurčuje sklony k určitým neurologickým a fyziologickým reakcím a utváří nejen pozdější osobnost a fyziotyp, ale i druhy patologie, které se během života objeví, tzn. jestli budeme mít nutkání neustále cestovat či pracovat, jestli budeme těžcí kuřáci či alkoholici, jestli se budeme přejídat či trpět astmatem, jestli z nás vyroste ambiciózní a agresivní optimista nebo depresivní pesimista, jestli budeme mít sklony k rakovině, epilepsii, psychóze či dokonce k sebevraždě. Arthur Janov, Prvotní otisky

Rozdíl mezi miminky a staršími dětmi


Neutišitelný pláč, bolesti bříška, exémy, vyrážky a všechny další projevy na těle, které pozorujeme u novorozenců a batolat můžou ukazovat na jejich emoční prožitek porodu (např. KISS syndrom), separaci nebo potravinové intolerance, které způsobují bolest a další nepříjemné pocity. Miminko se snaží vyplakat z té emoční bolesti, kterou si prožilo. A svým pláčem v mámě spouští řetězec emočních a myšlenkových pochodů. Máma se může cítit jako neschopná, ne dost dobrá, může mít pocit viny, může si být nejistá, co a jak má dělat. Je lapená v kolotoči emocí, že sama neví, kde a jak začít. A miminko reflektuje nejenom vlastní nepohodu, ale reaguje i na tu máminu. Pokud nechcete čekat, až miminko vyroste, přejde mytické "období kolik", vyrostou zuby, překonáte období vzdoru a v pubertě nezíská větší samostatnost, existuje řešení!


Starší děti, které jsou postupem času méně emočně citlivé a jejich mozek je rozvinutější, už dokážou racionálně lépe fungovat. Vidí vás, jak fungujete, jak pracujete se svými emocemi, jak komunikujete a jak vyvozujete závěry, z nichž vycházíte při svém jednání. To vše si děti zapisují do svého podvědomí a svůj život žijí tak, jako jejich rodiče. Proto je důležité pohlédnout na to, jakým vzorem jsme pro své děti (a to platí i u prarodičů).

Jak děti zrcadlí rodiče?


Psychogenní zácpa, noční počůrávání, opakující a dlouhotrvající nemoci, zranění na stejné straně těla...všechny nemoci jsou jazykem dětí a snaží se ukázat na to, co jim doma nevyhovuje. Přílišná přísnost, velké očekávání, malý prostor na volné zkoumání světa (strachy a úzkosti, aby se dítěti nic nestalo), neustálý dohled, přehnané chválení vyvolávající tlak na to být dobrý. Neustálé hádky anebo dusno, nesvornost rodičů, fyzické násilí, to je pár příkladů, jak děti reagují nemocí na něco, co visí ve vzduchu. A dávají nám najevo, jak moc jim to nevyhovuje a není jim v tom dobře. Např. nesoulad mezi rodiči se může projevit zánětem (Ruediger Dahlke, Nemoc jako řeč dětské duše).


Pokud dětem věnujete výrazně víc pozornosti a péče, když jsou nemocní, a oni nejsou nasycené kontaktem s vámi, mohou být častěji nemocné "jenom proto", aby si vaši přítomnost mohly užít a dosytit.

Nelíbí se vám, jak se vaše děti k vám chovají? A co říkají? I tak vám nastavují zrcadlo. Zejména malé děti, které tráví většinu času s vámi, se to (skoro) všechno naučili a odpozorovali od vás. Zvedla se ve vás vlna nesouhlasu a odporu? Obranu a pocit viny stranou, ruku na srdce. Takto fungují vzory. Co si dovolíte vy k nim, oni berou jako normu a opakují to samé. A opakují stejné vzorce i ve svém dospělém životě a vztazích. Pokud od vás zpozorovali, že je v pořádku zůstat ve vztahu, který nefunguje, obětují své štěstí a lásku. Proto je tak důležité uvolnit své podvědomé vzorce a vědomě je nahradit novými návyky. Abychom neopakovali stejné osudy, jako rodiče.


Všechno nevyřčené, potlačené, podvědomé z nás cítí a na to reagují. To je to zrcadlo. Ukazují nám, v jakém žijeme prostředí, vztazích, jak přistupujeme sami k sobě. Z praxe vyplývá, že děti často řeší stejná témata, fyzické nebo psychické obtíže jako jejich rodiče.


Obecně platí, že s každým rokem, co jsou děti starší, tím víc se odpojují od rodičů a somatizují svoje vlastní témata. Jsou tři vlny "osamostatňování se" – první přichází s "obdobím vzdoru", do té doby dítě zrcadlí emoce mámy, druhá je ohraničená výměnou mléčných zubů za trvalý chrup. Třetí se završuje pubertou. Puberťák už pak somatizuje pouze vlastní boje vědomí s podvědomím a přání s realitou.


Se systémem, ve kterém děti vyrůstají – v tomto případě s rodinou – skvěle pracují rodinné konstelace. Díky nim můžete uvidět a pochopit vnitřní dynamiku vztahů mezi jednotlivými členy, jejich emocemi a potřebami.


V knize Nemoc jako řeč dětské duše najdete podrobnější popisy toho, co může být příčinou které nemoci. Vždy je samozřejmě potřeba hledat sami u sebe, v našich emocích a vzorcích. Pokud máte dlouhodobě potlačené své emoce a přijde vám, že je přece všechno u vás v pořádku, nejste v nesouladu se sebou nebo partnerem/kou, doporučuji vyzkoušet konstelace, na kterých se ukážou i velmi hluboko skryté příčiny nemocí.


Alergie – Příliš bojuji, jsem špatně naladěn a reaguji přecitlivěle. Oslabená imunita – Nedokážu se bránit. Bolest v krku – Už jsem toho spolkl dost. Tříměsíční kolika – Je tak těžké strávit ten nový svět. Ruediger Dahlke, Nemoc jako řeč dětské duše

Jak léčit psychosomatickou příčinu nemoci


Zatím jsme se dozvěděli o psychosomatice u dětí, co je příčinou a spouštěčem nemocí dětí. Teď se podíváme na to, co s tím můžeme tedy udělat.


Jak se projevuje to, co vaše dítě trápí? Můžete si dohledat online nebo v níže uvedených knížkách psychosomatické příčiny potíží. Výborná je i FB skupina Psychosomatika a etikoterapie.


Pokud se nemoc vrací opakovaně, zkuste si vzpomenout, kdy poprvé se projevila. To stejné platí i pro dlouhodobou nemoc. Kdy to začalo? Sedněte si a sepište, co se u vás doma nebo ve vás dělo? Jaké emoce s vámi cloumaly? Co jste řešili s otcem dětí? Nějaké střety s prarodiči? Hádky nebo naopak tichá domácnost? Zastavte se a zkuste se vžít do role dítěte. Jak byste se cítil/a vy v té samé situaci? Můžete tak pro své dítě najít aspoň malé pochopení. Protože jak jsem psala, nikdy to nemůžeme vnímat a cítit úplně stejně, jako ostatní, a platí to i u dětí, zejména pokud se na situaci díváme očima dospělého a ne pohledem bezmocného dítěte, které se v situaci nachází.


Nelze léčit nemoc, ale nemocného člověka. Jím je dán konkrétní kontext vztahů, v nichž se nachází. Můžeme proto mluvit o nemoci v kontextu člověka a jeho sociálních vztahů, nikoliv pouze nemoci. Systémový přístup znamená způsob myšlení, kdy řešení problémů je chápáno komplexně, ve svých vnitřních i vnějších souvislostech. Jiří Kučírek, Psychosomatika a děti


Emoční bolest a další negativní emoce se dají z našeho vědomí i podvědomí uvolnit. Já mám oblíbené tyto metody: kineziologii, konstelace, kraniosakrální terapii (zejména pro miminka po náročném porodu) nebo emoční kód, který se dělá online.


Je to poměrně jednoduché. Nejvíc odvahy a energie zaberou první kroky.

  1. Uvědomění, že jste schopní se situací, která vyvolává nemoci dětí něco udělat.

  2. Přijetí svého dílu zodpovědnosti

  3. Akce – podniknutí konkrétních úkolů mimo tradiční chození po doktorech a potlačování symptomů nemoci.

Tak na nic nečekejte a jednejte, vyzkoušejte jednu z výše uvedených variant anebo si najděte jinou metodu, která vás osloví.


Doporučení na knihy, články a metody