Osobní síla a hranice

On mi dělá to a ta zas tohle. Stěžování si, obviňování, vztek, agrese, boj, fňukání, litování se. Jak s tím naložit, když se nám nelíbí, jak se k nám ostatní chovají?


Jak měnit to, co se nám děje? A proč se nám to vlastně děje? Proč nepomáhá odejít z práce nebo přestoupit na jinou školu a děje se nám to stejné i jinde? V článku na téma šikany a násilí jsem popsala pár základních principů, proč se ostatní chovají právě takto. Každý má ke svému chování důvod. Ať už je to jeho/její vlastní nespokojenost a další potlačené emoce, které občas nezvládne udržet na uzdě a vypustí je. Nebo si kolikrát nejsou vědomi svého chování, resp. vlivu jednání a komunikace na ostatní (chybí empatie). Anebo jim to sami dovolíme tím, že a) si jejich chování bereme příliš k srdci a drtí nás pak vlastní emoce; b) nedáme jasně najevo, že se nám takový způsob chování a mluvení nelíbí. Obojí ukazuje na to, že nemáme jasně nastavené hranice, a to zejména uvnitř sebe.


Ať už nám vadí chování někoho v rodině, práci nebo jiném kolektivu. Je důležité si uvědomit několik faktů. Dívám se na to z pohledu dospělého člověka.


  1. Ostatní se můžou chovat, jak chtějí a je jen na nás, jestli s nimi chceme trávit čas, jejich nevhodné a nepříjemné chování tiše tolerovat a přecházet. Je to taky jen naše zodpovědnost, jak si jeho/její chování interpretujeme a jaké emoce toto chování v nás vyvolává. Se svými emocemi můžeme pracovat jen my sami.

  2. Můžeme nastavit hranice. Uvědomit si, že nemáme zapotřebí s takovým člověk strávit ani minutu.

  • Co když je to člen rodiny? Komunikujte, vyjádřete své pocity a uvidíte, jak moc je ten druhy bezohledný. Pokud bydlíte společně, hledejte aktivní řešení své nespokojenosti. Můžete se třeba odstěhovat.

  • Kolega/kolegyně v práci nebo šéf? Komunikujte a nastavte hranice. Protože ostatní se k nám budou chovat jenom tak, jak jim to my dovolíme. Ale nemůžeme je změnit. Jen je upozornit na to, že mohou své chování kultivovat. Aktivně hledejte cesty a nenechte se převálcovat.

U všech variant se můžete podívat do svého nitra a položit si následující otázky:

  • Kde já sám nerespektuji sám/a sebe?

  • Kdy jsem k sobě bezohledný/á?

  • Kdy jdu sám/a proti sobě?

  • Kdy překračuji své hranice?

  • Kdy se dopouštím nějakého násilí vůči sobě? Např. když se přemluvím, abych měl/a sex, i když po něm vnitřně netoužím, jen chci vyjít vstříc partnerce/partnerovi.

Až se naučíme poznat své hranice a respektovat je, naučí se to pak od nás i naše okolí.