V tomhle příspěvku se zamýšlím nad hlubší podstatou toho, jaké jsou možné důvody fyzického a psychického násilí, šikany dětí nebo dospělých (např. bossing, mobbing,..) bez ohledu na pohlaví. To samé platí, když máme pocit, že se nám to děje ze strany instituce, státu nebo společenství.
Oběť je v každém z nás, jen se jinak projevuje
Ten, na kom se praktikuje fyzické/psychické násilí, se nazývá oběť. A obětí jsme i ve svém nitru, dokud z ní postupně nevystoupíme. A pokud ji máme v sobě skrytou a sami tuto svou životní pozici nevidíme, což je příznačné hlavně u dětí, zrcadlí nám to naše okolí. Jinými slovy agresor cítí oběť (svou kořist) a svým chováním umožňuje probudit její sílu. Takzvané páchání dobra, které se ovšem děje na nevědomé úrovni.
Také platí, že se nám děje to, co máme sami v sobě, jen potlačené a ukryté v podvědomí. Tzn. kde je naše agrese schovaná? Kde a kdy ji používáme? Proti komu? Agrese aplikovaná na nás samotných se může projevovat formou alergií, exému nebo rakoviny a ukazuje na vzorce sebenenávisti, vede až k sebepoškozování. Podrobněji si můžete o tomto tématu přečíst tady.
Pokud jste nebo byli šikanátor/agresor, je dobré pochopit, proč a čím takové chování ve vás ostatní umí vyvolat. Zaměřit se na to, co a kdy ve vás chování ostatních vyvolává agresi. I toto se dá dobře "vytrasovat" pomocí různých metod práce s emocemi.
Najít a přijmout svou sílu
Samozřejmě tím nechci obhajovat chování agresora, ani nenabádám, aby to nikdo neřešil klasickým způsobem – komunikací, ať už s učiteli, kolegy nebo dalšími dospělými, ale změna úhlu pohledu nám dává možnost s tou situaci dělat něco víc, resp. změnou sebe měnit i to, co se nám (opakovaně) děje. Oběti násilí, často ženy, po svých zkušenostech říkají, ze nakonec v sobě našly odvahu a postavily se do vlastní síly. Udělaly rozhodnutí a potom konkrétní kroky, jak se z té situace dostat. Začaly být aktivní, přestaly v tu chvíli žít roli oběti, změnily svůj život.
O tom, co nás vede ke změnám, jsem se víc rozepsala tady.
Pokud se mi šikana a fyzické násilí děje, okolí mne svým způsobem upozorňuje na ohromnou vnitřní sílu, o které nevím, mám ji potlačenou a neprojevenou. Pokud toto vyzařuji na okolí a získávám zpětnou vazbu ve formě násilí, znamená to jediné. Můžeme využít svůj obrovský potenciál a spojit se svou sílou a využít ji. A tím nemyslím útočit zpět, ale najít svou sebejistotu a sebedůvěru, integrovat své dary a svůj potenciál. To se děje i ve chvíli, kdy třeba začneme chodit na bojový sport nebo kurzy sebeobrany, spojíme se se svou fyzickou i psychickou silou.
Šikana u dětí
Co když se to děje vašim dětem? Začněte zamyšlením sami nad sebou. Kde ve vás, v jaké životní oblasti, jste ještě pořad v pozici oběti? Případně od koho v rodové linii tuto roli oběti vaše dítě převzalo? Neprojevené, potlačené a podvědomé vzorce předávané po generace nám děti zvědomují, abychom je už mohli změnit. Protože změna = evoluce = život. Evoluce se týká nejenom fyzických změn, ale i psychických postupů k větší svobodě, protože pozice oběti z nás děla svým způsobem vězně.
Jak postupovat při šikaně dětí?
1. Pokud dítě s vámi sdílí své zážitky a zkušenosti, prvně bych poděkovala za důvěru. Pak bych spolu s ní/m zkusila pojmenovat jeho/její emoce.
Jak se přitom/potom cítíš?
Jaké vzpomínky to u tebe vyvolává? (otázka na nějakou situaci v minulosti, která je emočně podobná)
Jaké by bylo pro tebe ideální řešení?
Jak bys chtěl/a postupovat, aby se to přestalo dít?
Co jsi ochotný/á udělat pro změnu?
2. Naučit se spolu s dítětem nebrat si osobně, co říká okolí. S tímto má problém mnoho dospělých, jdou tímto příkladem i svým dětem. Každý je zodpovědný za to, jak si pro sebe tlumočí slova a jednání ostatních. Z toho vyplývají i emoce, které to chování v nás vyvolává a jak následně reagujeme. Práce s emocemi patří k základním dovednostem, které bychom se měli v životě naučit a může nám výrazně ulehčit život.
3. Zapracovat na odblokování svých vlastních programů a vzorců u dětí, které v ostatních agresivní chování vyvolávají. Mou osvědčenou metodou jsou rodinné konstelace nebo kineziologie one brain. V konstelacích se postaví celá situace včetně všech, kteří jsou její součástí. Lépe se uvidí, kde vězí problém, vykomunikuje se, najde se řešení a změny v reálném životě na sebe nenechají dlouho čekat. Na konstelaci dítě s sebou brát nemusíte, stačí jeden z rodičů, nejčastěji to řeší mámy.
Moje zkušenost se šikanou
Sama jsem šikanu, tu slovní, zažila na základní škole. Sdílela jsem to doma i ve škole, ale učitelky to nechtěly řešit. Samozřejmě – oběť hledá zachránce! Učitelky jistým způsobem řekly: máš na to dost síly, zvládneš to sama! Běžně si ale pasivní chování okolí, které nám nechce pomoct a vyřešit problém za nás, interpretujeme spíš jako zradu nebo se ztotožníme s pocitem osamělosti a opuštěnosti...dokonce i ten/ta na mě kašle! Jde o naší vlastní interpretaci toho, jak se vůči mému problému zachová okolí. V žádném případě neschvaluji pasivitu při šikaně a násilí na dětech a nikoho nenabádám k tomu, aby se to neřešilo. Právě naopak, úměrně hledání řešení situace se všemi zúčastněnými, je také dobré pracovat se sebou a emocemi dítěte.
Šikana a násilí ukazuje na nepřijetí sebe sama na té nehlubší úrovni včetně nepřijetí života. To, co jsem dříve prožívala hodně intenzivně, šikanu a tvrdé nepřijetí, mě vedlo ke krmení programu nemilovanosti, že nejsem dost dobrá, jinak by se ke mě takhle přece nechovali. Začala jsem potlačovat sama sebe, měnit se a chovat podle toho, abych byla už přijatelná a ostatní mě měli rádi, nebo aspoň aby si mě nevšímali. Můj program nepřijetí se táhl přes ženskou rodovou linii několik generací zpět. Tím, že jsem ho uvolnila, zvládám lépe dávat pochopení a přijetí nejenom své dceři (zejména při náročných emočních výkyvech), ale i komukoliv dalšímu, aniž bych prvně reagovala odmítnutím, hodnocením nebo souzením.
Loupeme cibuli a sledujeme změny "venku"
Někdy jedny konstelace nestačí a jde se postupně hlouběji a hlouběji, po vrstvách, mnohdy je potřeba odblokovat další programy, které nás brzdí, než se dostaneme k jádru problému. Po mnoha letech jsem vědomě z těchto programů vystoupila, vrátila se sama k sobě, k bezpodmínečnému přijetí, a tím se má vnitřní změna odráží i venku. Cítím se lépe, mám víc přátel, kteří mě podporují a přijímají, negativní reakce se mě emočně nedotýkají, v drobnostech se to odráží i v manželství, ve vztazích s mými rodiči a s dcerou.
Zpětně vidím šikanu jinýma očima a chápu chování agresorů. Už je neobviňuji, ale chápu, co tehdy viděli oni. Jen to neuměli pojmenovat a svým chováním mě mohli dovézt k tomu, abych si na to pochopení přišla sama. Od-pustila jsem ze sebe ty emoce, které mě roky trápily.
Věřím, že sdílení mé zkušenosti a pohledu na hlubší příčiny fyzického a psychického násilí, může pomoct těm, kteří to aktuálně řeší. Rozhodně netvrdím, že je vinou oběti, že je na ni pácháno násilí. Právě naopak je v moci oběti měnit to, aby se mu/jí toto už nedělo. Protože co nevyřešíme, má tendenci se opakovat v různé intenzitě po celý náš život.
Pokud se chcete podívat na to, proč vás ostatní šikanovali nebo šikanují a stoupnout si do své vlastní síly, můžeme se na vaše téma podívat společně na některém z termínů konstelací.
Comments