Poznamenaná/ý minulostí

Často se setkávám s tím, že lidé hojí svá traumata a vrací se do svých zranění s úkolem, že až to v sobě zahojí, tak už konečně budou dokonalí. Už budou správně... Konečně už budou tou nejlepší verzí sebe sama. Už jakoby "opraví" svou aktuální verzi, která je POZNAMENANÁ MINULOSTÍ. A já bych Vám tak ráda řekla, že na Vás není co opravovat! Že to, jací jste nyní, je sice výsledkem minulosti a často velmi bolestivé, ale to Vás dělá Vámi tak, jak jste dnes! A nemyslím si, že je úkolem, abyste se zbavili následků traumat, ale abyste se konečně přijali i s tím, co z Vás to trauma udělalo. Abyste přijali, že Vaše aktuální forma a vlastnosti a potřeby nejsou projevem Vašeho rozbitého já kvůli všemu špatnému, co se Vám stalo. Ale jsou to výsledky naprosto přirozené, právoplatné a nevyhnutelné vzhledem k tomu, co se Vám přeci všechno stalo. Jsou to výsledky potřebné.



Nedávno jsem slyšela část záznamu ze synchronizačního workshopu Teal Swan a tam ona sdílela pro mě úžasnou a stěžejní úvahu: "Mým snem je žít ve společnosti, kde psychoterapeutická a psychiatrická praxe bude k lidem s psychickými problémy přistupovat se zájmem o to, co se jim stalo, že je to dovedlo do tohoto stavu. Namísto řešení, domnělého opravování a klasifikování toho, co je s nimi špatně."

Věci, které považujeme za špatné, za chybné, za porouchané, na nás a našem chování a psychice a potřebách a touhách a prožívání a cítění, to vše jsou jenom výsledky zkušeností a zážitků, které se nám staly, a které nás formovaly a utvářely. Z minulosti nejde vylézt "správně" nebo "špatně". Vyvineme se tací, jací jsme potřebovali být k tomu, abychom přežili!

Všechny Vaše obrany a kompenzace, i ty nezdravé, se vytvořily ve Váš prospěch a nejsou to zloduši, co Vám život zhoršují. Ono Vám to pomohlo přežít a dojít až sem! Dejte si uznání za to, jak jste sakramentsky silní, že jste to dokázali dotáhnout až sem!

A pokud jste tu a stojíte na prahu rozhodnutí a volby, volíte, jak s těmi starými vzorci naložíte odteď do budoucna! Slouží Vám i nadále, a nebo je už vyměníte? Co s těmi zraněními a obranami a kompenzacemi uděláte? Po vás se nechce, abyste do nekonečna zpytovali svědomí a dávali sobě nebo někomu jinému vinu za to, co vás poničilo, bolelo a zranilo.

Ta volba je tu proto, abyste si připustili, že to, co se stalo, bylo potřeba. To, co se stalo, už se nedá změnit. A to, co se stalo, bylo projevem třeba i bolesti někoho jiného. A jakmile tohle vidíme, tak víme a chápeme, že nakonec to nemuselo být ideální pro nás ani pro ně, ale že i oni dělali maximum pro to, aby se popasovali se svými démony. I oni byli zmatení a snažili se dělat správnou věc. I oni to mohli v určitou chvíli vzdát a může nám připadat, že neudělali maximum. Ale ve skutečnosti děláme maximum ÚPLNĚ VŠICHNI, každou sekundu našeho života, i když se to "maximum" může zrovna projevovat tak, že to na chvíli vzdáme.


I vzdání se (odevzdání) nás vede k tomu, abychom si od toho snažení na chvíli odpočali. Abychom nabrali sílu, abychom se podívali na svůj život znovu, z nového úhlu. A může nám dojít to, co nám celou dobu unikalo nebo nedocházelo, protože jsme se tak urputně snažili dosáhnout něčeho, v čem nám chyběl širší obraz. A to všechno je tak moc v pořádku! Už si odpusťte.


Děláte, co dokážete. A Vaše aktuální verze je mistrovským dílem Vaší sebezáchovy! A jakmile najdete na tom všem ten význam, který Vám byl prospěšný, pak můžete říct: "Díky, že jsem byla taková a dovedla jsem se až sem. A teď si mohu volit se posunout a něco změnit a já chci to změnit, protože už jsem na to připravená/ý. A ne proto, že by to tak mělo být správně nebo proto, že bych měl/a být lepší!".