Jediná cesta ven je skrz - Co to ale znamená?
Pro některé nejhlubší stavy depresivního prožívání, úzkosti, a tomu podobných nelze podat jednoznačně funkční návod jiný než ten, že se tím prostě musí projít skrz. Nechci tu dávat falešnou naději na zázračná řešení, protože některými stavy jde projít jen tak, že se musí prožít a následná řešení vyvstanou právě vám. Co ale znamená projít skrz? Ve své nejjednodušší podstatě se jedná o to DOVOLIT SI cítit se tak, jak se cítím, a nechat to být, nechat se to prožít. Složit zbraně a PŘESTAT BOJOVAT PROTI TOMU.
(Vedení emocemi, rozeznání rezistence, nalézání odpovědí, vnitřní motivace, práce s vnitřním dítětem a uvolnění bloků a úzkostí je má specialita, a kdo by si chtěl domluvit online sezení, kontaktujte mě na fb stránce Dovolení s Karolinou, na emailu nebo přes whatsapp).
Změny se neudají přes noc a je nutné přijmout, že na některých základech je potřeba pracovat ustavičně, každý den, než se znatelně promění ve vašem životě. Veškeré negativní prožitky a emoce vychází z toho, že svou pozornost směřujeme věcem, které pro nás nejsou dobré a tím si ustavičně ubližujeme. Abraham & Hicks říkají: "Vy nemusíte mít rádi všechno, co existuje! Vybírejte si, co je vám příjemné." Přijetí a láska pak není o tom, že se přinutíte přijít všemu na kloub a naučíte se mít vše rádi, protože jste slyšeli, že jsme všichni JEDNO. Ale přijetí je o tom, že necháte žít a být. A váš život je slastný ve chvíli, kdy si dovolíte zažívat věci, které Vám jsou příjemné, a ne se nutíte do věcí, které vyhovují někomu jinému, nebo které vám někdo řekl, že jsou dobré, a které vám ve skutečnosti příjemné nejsou. Pokud vám je něco vyloženě odporné a vás to prostě nenechá v klidu, pak je to o fascinaci, kterou dobrovolně podstupujete a vstupujete ze své vlastní zodpovědnosti do těch nepříjemných vod. Problém je, když zapomenete na svou původní zkoumavost a zůstanete v tom tak dlouho, že už se ztratíte - ztratíte sami sebe a kontakt se sebou a ta nepříjemnost vás přemůže a už si v tom nelibém naladění přitahujete samé nelibé zkušenosti. K tomu dobře poslouží tabulka vibračních hodnot emocí.
Je to podobné, jako bychom věděli, že máme rádi stín, ale někdo nám vnutil myšlenku, že na slunci pobývat musíme, a tak se nutíte na to slunce vylézt. A u toho jste protivní, je vám horko apod. Je to jen jednoduchý příklad, ale ukazuje na to, že se nutíme dělat věci, které víme, že nám V DANÝ MOMENT NEDĚLAJÍ DOBŘE, jen proto, že přijmeme myšlenku říkající opak. A tou myšlenkou zastíníme SVŮJ VLASTNÍ POCIT. Možná jste až moc naučení reagovat tak, jak vyhovovalo někomu jinému. Najděte své vlastní hodnoty a vybírejte si své delikatesy z toho švédského stolu života s nepřeberným množstvím možností. Stačí začít maličkostmi.
Cesta skrz pak v tuto chvíli znamená, že jsme-li už dávno zaskládaní množstvím přejatých úvah a přesvědčení a nenacházíme na první dobrou ten náš vnitřní hlas, je potřeba prolézt těma vrstvama zpět do svého jádra a tam nalézt tu svou pravdu a odpověď na to, co doopravdy chceme jinak. Někdy nás nějaká vrstva zaměstná natolik, že se až do jádra nedostaneme. A proto pak nelze na to přijít jinak než přijmout i tu negativní zkušenost, protože ta nám ukazuje, že něco v sobě zapuzujeme už tak dlouho, že nás nic než ten nejhorší stav nepřiměje k tomu se podívat až do takové hloubky... Jaká je tedy vaše pravá motivace? Proč chceme něco jiného? Co doopravdy chceme jinak? A dosáhneme toho opravdu tím, co měníme, nebo je potřeba změnit něco jiného?
Změna je v maličkostech konaných každý den
Veliké změny nejdou vytvořit za noc. Tedy pokud k tomu nemáme dostatečnou vnitřní motivaci a nežene nás opravdu veliká otočka vnitřního přesvědčení. V reálu ke změnám dochází pozvolna a je zapotřebí notná dávka odhodlání a disciplíny k tomu, abychom si těch neblahých zvyků na sobě všímali a měnili je v ten daný přítomný moment. Každý takový moment pak přispěje k tomu, že měníte svou zkušenost a váhy toho negativního vnitřního pocitu postupně převáží ty nově volené pozitivní zkušenosti a začne se v nás přepisovat nový zvyk. Jakmile zažíváte negativní emoci, věnujte ji pozornost, protože indikuje to, že konáte něco proti svému vlastnímu blahu.
Zeptejte se sami sebe na tyto otázky:
Z čeho to vychází? Do čeho se nutím, co mi nedělá dobře? Kde ignoruji své potřeby? Jaké mám potřeby? Co mám rád/a? Do čeho se tlačím? V čem na sebe spěchám? Jaká/á si myslím, že bych měl/a být? Co na sobě popírám/odmítám? Co si vynucuji? Co na sobě nemám rád/a? Za co se stydím?
Před čím se snažím ochránit?
Pokud máte pocit, že to zkoušíte a pořád se to nelepší a nemění a už nechápete, co vám v tom brání, najděte a připusťte si, od čeho se přecijen držíte zpátky, před čím sebe nebo ostatní chcete ochránit a bojíte se to prožít nebo naplno vypustit, ačkoliv už každou buňkou vašeho těla víte, že se to děje. Víte, že nad tím stejně nemáte kontrolu, protože čím déle to v sobě držíte, tím více to chce ven a vyvalí se to v nejvíc nevhodnou chvíli, kdy už s tím nic neukočírujete. Podívejte se dovnitř a všimněte si, co v sobě blokujete. Co máte strach, že by se stalo, kdybyste tu zlobu nebo vztek uvolnili? Nemusíte nacházet jasné odpovědi, ale už jen to, že si takové otázky položíte, nasměrujete se tam, kde to ve vás ještě stojí.
Zkuste si položit následující otázky:
1. Co je to nejhorší, co se může stát, když teď v sobě vše naplno uvolním? 2. Co bych tím uvolněním mohl/a vypustit ven? 3. Obávám se, že to, co bych vypustil/a, někomu ublíží? 4. Co by to vypovídalo o mně? Kdo bych najednou byl/a? 5. Koho nebo co mi ta situace připomíná? 6. Jako kdo nechci být? Jako kdo se nechci chovat? 7. Jak bych se teď měl/a ideálně zachovat? Jak si myslím, že by to mělo být?
Pokud nějaké z vašich odpovědí naznačují, že NECHCETE, ABY NĚCO bylo nějak, pak to znamená, že vycházíte ze strachu a z pocitu, že by NĚCO NĚJAK MĚLO BÝT (což značí podmiňování a strach z výsledku a potažmo i nedůvěru) a přesně v této oblasti, která se vám vyjeví, se stále blokujete. To je v pořádku. Doteď vám to sloužilo (o tom píšu zde) a chránilo vás to a vy si můžete vybrat, jestli už se cítíte na to to změnit do větší míry a budete pokračovat dál aktivními kroky a hlubším poznáním, nebo jestli je to pro vás ještě moc silné a prozatím si jen dovolíte připustit, že to tak máte a učiníte alespoň tu změnu, že už nebudete zavírat oči před tím, co se vám už vyjevilo a přestanete odmítat SEBE ve své aktuální formě. Sebemenší rozdíl je tou změnou. Pokud situace znovu nastane, znovu si jen dojděte k tomu, kde to ve vás stojí a aniž byste násilím něčím hýbali vpřed, dejte si pokaždé čas na to tuhle skutečnost vstřebat a dojděte jen do té hloubky, se kterou dokážete zůstat. Protože to je v tuto chvíli nejdál, kam můžete a dokážete dojít a je to pro vás tak akorát. Na tom není nic špatně. Už i to je cesta vpřed, protože uvolňování je VŽDY cesta vpřed. A kdo má odvahu být sám se sebou se vším, co v sobě aktuálně prožívá, ten má vyhráno!
Mám totiž dojem, že se bojíme prožívat naše emoce proto, že se obáváme toho, jak bychom pak reagovali. Když přitom destruktivní to je ve chvíli, kdy se bráníme to vše vypustit a "vypustí se to samo" ve chvíli, když už jsme plní zlosti, zoufalství a neopečované bolesti. Pro hlubší pochopení těchto polarit doporučuji přečíst Seznámení se sebenenávistí a Jak vykřesat ze sebenenávisti svůj potenciál.
Ale pokud to v sobě najdeme dříve a rozpoznáme to, můžeme zjistit, že jakmile to vypustíme vlastní vůlí, pod tou zlobou se skrývá zmatek, pod tím zmatkem se skrývá zklamání nebo strach, pod nimi se skrývá bolest a pod tím vším téměř vždy dlí nějaká naše malinká část, která nechce nikomu ublížit, ale neví, co si počít a je toho na ní prostě už moc. A nejraději by se jen vyplakala někomu v náručí, spočinula bezpodmínečně u někoho jen tak jak je a dostala pochopení.
Rozcestník na související články:
- Navigační stupnice emocí
- Jak z úzkosti a deprese
- Uvědomění v době temna - záchytné body pro lepší život
Comments